Přivítejme Nový rok!

23.09.2017

Je tu podzimní rovnodennost a s ní začíná Nový rok. Alespoň podle našich dávných Předků. Po celém světě se dochovaly poznatky o různých kalendářích různých národů, které začínají rok na podzimní či jarní rovnodennost, případně na letní či zimní slunovrat. Nejrozšířenější, tzv. Gregoriánský kalendář, však začíná rok uprostřed zimy (uprostřed spánku Přírody) a den začíná uprostřed noci (uprostřed spánku některých bytostí na Zemi žijících). Proč? A má to nějaký vliv na naše vnímání času a cyklů Přírody?

Nejstarší dochované kalendáře jako Sumerský, Tibetský, Židovský, Keltský, Etiopský a další, začínají svůj rok na podzimní nebo jarní rovnodennost.

Každý pohyb a každý cyklus začíná z klidové pozice, tedy z bodu nula.

Znázorníme-li pohyb Země kolem Slunce do 2D grafické podoby, pak by vypadal asi takhle a bodem nula se jeví buď jarní či podzimní rovnodennost. Začínat rok na nule, neboli v rovnovážném stavu, se tak jeví jako logické počínání.

My podle Gregoriánského kalendáře začínáme nový cyklus takhle.

A to samé platí pro začátky menších přírodních cyklů, které nazýváme den.

Pokud bychom červený bod v grafu (začátek roku podle Gregoriánského kalendáře) vzali jako počáteční bod vlny, pak se od přirozeného cyklu naší Země fázově posouváme nejen po horizontále, ale i vertikálně.

Je tedy současný kalendář sladěn s cykly přírody?

Nebo kmitáme na jiných vlnách než Země?

Gregoriánský kalendář, byl zaveden za vlády papeže Řehoře VIII. a vycházel z kalendáře Juliánského, ten z Egyptského a ten zase z kalendáře dávných Sumerů. Sumerský kalendář ale začínal svůj rok na podzimní rovnodennost a otázka tedy zní:

Z jakého důvodu se posunul začátek obou cyklů - roku a dne?

Gregoriánský kalendář byl zaveden do všech zemí, kam vstoupila řecko-římská církev ruku v ruce s koloniálními mocnostmi (Římská říše a později Anglie, Španělsko, Itálie, Holandsko, Německo, Portugalsko a další). Sjednocení měření času mělo význam nejenom pro novou církev, která potřebovala sjednotit rituály a obřady, ale i pro kolonizátory, kteří potřebovali sjednotit termíny pro svoje účetnictví, neboli výběr daní: má dáti-dal. To je jeden z důvodů jeho rozšíření. Odpověď na otázku nám to ale nedává a důvod posunutí začátku roku na období pár dní po zimním slunovratu a začátku dne na střed noci tak nadále zůstává nejasný.

Je tu ještě jedna záhada. Různých kalendářů bylo opravdu hodně a s nadsázkou můžeme říci, že téměř každý národ měl svoje měření času. Až na jednu vyjímku. Národy střední a východní Evropy. Těm veškeré poznání přinesli Cyril s Metodějem, a dá se říct, že tito dva Apoštolové Slovanů ze Soluňe vytvořili takovou první neziskovou organizaci, které velmi ležel na srdci osud barbarů našich končin, tedy Slávů.

Mozaika svatých Cyrila a Metoděje v basilice sv. Klimenta v Římě.

Proč by však nemohl existovat kalendář, kterým se řídili naši Předci před rokem 860 letopočtu Gregoriánského kalendáře? Co za rukopisy to hořelo na vatrách inkvizice? Slovanské kuchařky? Rady babky kořenářky? O tom se v historických pramenech psaných církevními hodnostáři (jenom a především oni psali kroniky, z kterých čerpají historikové a co učí vzdělávací ústavy) nedočteme.

Jisté zmínky o původním "slovanském" kalendáři a původní slovanské kosmologii k nalezení ovšem jsou. Něco se dochovalo ve starých pohádkách, mytologii, pořekadlech a zvycích různých národů v Evropě. Do dnešních dnů se přes pronásledování církevních i světských úřadů dochovaly dílčí poznatky i u tzv. Starověrců v odlehlých koutech Sibiře, Altaje, Islandu a ve Skotsku. Nemám kompetence ani vzdělání na posouzení věrohodnosti těchto informací, ale pokud chce člověk něco zhodnotit, měl by to nejprve poznat.

Makoš-bohyně osudu

Starý kalendář se podle Starověrců nazýval Koladův Dar, nebo také Kruholet Čísloboha. Kolada, zvaný také Varuna, byl v slovanském panteonu patronem počítání času a bohem změn. Zástupcem jeho energie na Zemi je Havran a jeho čas je v období od půlky prosince do 10. ledna. Dodnes se dochoval zvyk "koledy" či "koledování", přičemž význam a smysl je už ale změněný. Rok se skládal ze tří částí - jaro, podzim, zima a Leto se říkalo celému cyklu orbitu naší Země kolem Slunce, čemuž dnes říkáme rok. Toto pojmenování se dochovalo v pojmech jako "letopisy", "Léta páně", či "kolik je ti let?". Rok (Leto) měl devět měsíců a měsíc měl 41 nebo 40 dní. Týden měl devět dní, jejichž názvy měly logické odvození a částečně se dochovaly ve všech slovanských jazycích

Pondělí - po nedělí

Úterý - druhý (vtoroj)

Středa - třetí

Čtvrtek - čtvrtý

Pátek - pátý

Sobota - šestý

--------- -sedmý

---------- -osmý

Neděle - nedělá

O osmém dni je zmínka třeba ve staré ruské pohádce Kamenná číše. Latina pro názvy dnů v týdnu číslování nepoužívá a je tedy záhadou, proč spolu se zavedením nového kalendáře nezavedla i svoje pojmenování dnů. Vypadá to, že původní názvy dnů si vypůjčili ze starého kalendáře a ve slovanských zemích toto pojmenování ponechali. Pouze vyhodili sedmý a osmý den a místo šestého použili židovský název sabat - sobota. V českých zemích také použili slovanské názvy měsíců, což v ostatních slovanských jazycích zcela neplatí a tak nejen na Slovensku mají takové kuriozity jako Decembr (decem - deset) jako označení dvanáctého měsíce, Novembr (novem - devět) jako označení jedenáctého měsíce, Oktober (octo - osm) jako označení desátého měsíce či September (septem - sedm) jako označení devátého měsíce.

Jedno Leto mělo teda 365 dní (5x41 + 4x40), a protože tento kalendář pracoval s vyššími cykly než Gregoriánský (stejně jako např. Mayský kalendář), tak každé 16. Leto mělo všechny měsíce po 41. dnech a jejich počet v roce byl tedy 369. Tomuto cyklu 16. Let se říkalo Kruh Let a ještě vyšší cyklus se jmenoval Kruh Života. Ten se skládal z devíti Kruhů Let, tj. 9x16=144 Let, což je zhruba doba na kterou je i podle dnešních vědeckých výzkumů dimenzováno lidské tělo. Každé Leto v Kruhu Let mělo svůj název a během cyklu Kruhu života muselo projít devíti živly, což dalo výsledný počet Let Kruhu Života (16x9) a zároveň každé Leto z tohoto cyklu 144 Let mělo svoje specifické vlastnosti.

Koladův Dar

Kruh Života-názvy Let

Zvěrokruh měl šestnáct znamení a jednotlivá znamení nebyla odvozována od souhvězdí, ale byly to segmenty hvězdných sfér. Horoskop (dříve se říkalo Hvězdopravectví) měl velikou váhu a sloužil k diagnostice dispozic či indispozic člověka, podobně jako dodnes třeba u Sinhálců, kde osobní horoskop, sestavený na základě postavení hvězd a planet při narození člověka, je něco jako u nás Rodný list. Podle tohoto horoskopu mohl každý určit svého Boha-ochránce i zvíře a strom, které energii tohoto Boha zastupují zde na Zemi. Horoskop jsem si podle tohoto kalendáře vypracoval a na některé, dosud nezodpovězené otázky v mém životě, přišly jasné odpovědi. Dodnes v něm objevuji nové souvislosti.

Starověrci tvrdí, že tento kalendář je nejpřesnější proto, že pracuje ne jenom s fázemi Slunce a Měsíce, ale je v souladu s cykly a fázemi vyšších sfér.

Kruholet začínal stejně jako Sumerský, Židovský, Etiopský a další kalendáře na podzimní rovnodennost a den začínal se západem slunce. To, že den začíná večer (čas na odpočinek a spánek, neboli kumulaci energie člověka), a rok začíná na podzim (klidová fáze odpočinku a kumulace sil přírody), má svojí logiku. Baterku do telefonu také musíte nejdřív nabít, než použijete její energii. Její aktivace (činnost, cyklus) začíná procesem nabíjení.

O kalendáři by se toho dalo napsat mnohem víc, ale podívejme se ještě na jednu zajímavost. Rok podle tohoto původního dokřesťanského kalendáře začínal ve znamení Vepře a stejně jako u starých Keltů byl Vepř - Kanec posvátné zvíře. Na rozdíl od muslimského a židovského náboženství, kde vepř je nečisté zvíře a narozdíl od řecko-římského náboženství, kde vepř je pouze "masová konzerva". K žádnému jinému zvířeti nejsou mezi náboženstvími tak rozdílné postoje. Z tohoto úhlu pohledu se pověst o Bivojovi a jeho skolení zlého divočáka jeví jako metafora, skrytý obraz, symbolizující ovládnutí a porážku původní kultury národa, který z východu dorazil do Hercýnského lesa, neboli nám tak důvěrně známé kotliny jež zove se Bohemia. Že se tak stalo na dvoře kněžky Libuše, v předvečer nástupu Přemyslovců, taky nebude náhoda. S příchodem Přemyslovců totiž začal postupný odklon od původní kultury a přijetí řecko-římského náboženství.

Bivoj od Mikoláše Alše

Závěrem bych si dovolil takovou malou fikci. Představte si, že jste vládcem nějaké církve a rozhodnete se, že na svojí víru převedete nějaký národ v Indii, vyznávající hinduismus. Máte k dispozici neomezené prostředky a čas. V první fázi prohlásíte staré náboženství za herezi a pomocí síly ho začnete potlačovat (jinak než silou se nová náboženství nikdy nezaváděla). Významná místa síly obsadíte svými symboly a zakořeněným národním zvykům a tradicím dodáte vlastní legendy, popřípadě je zakážete. Do každé vesnice postavíte svatostánek pro uctívání nového HOSPODINA a vedle něj postavíte HOSPODU, v níž budete podávat národu alkohol (první hospody a pivovary zavedli mniši). Za pět set let si už jen pár fantastů bude tajně připomínat víru svých Předků a jejich tradice, ovšem bez hlubšího chápání.

Zapomněli.

Potom vytvoříte, nebo "objevíte" rukopis - legendu o statečném rekovi, jenž poráží "šílenou krávu" a za dalších pět set let si Indové nad propečeným hovězím biftekem ani nevzpomenou na posvátnou úctu, jakou projevovali jejich prapředci ke zvířeti, jehož část si právě vkládají do úst.

Zapomněli, že zapomněli.

Taková představa v souvislosti s naším vepřem není zas tak nereálná. Posvátnost Vepře u starých Keltů a Slávů bude mít mnohem hlubší důvody, než jsme schopni dnes pochopit. Ostatně podobnost vnitřních orgánů vepře a člověka, a navíc jejich neuvěřitelná kompatibilita (kožní štěpy, transplantace) s tělem člověka také může napovědět cosi o hlubokém poznání našich Předků.