Tělo jako klíč

28.12.2017

V některých pořekadlech je význam řečený přímo. Napřílad, máme-li "dělat věci od srdce", máme je dělat levou rukou. Z pohledu anatomie je to zřejmé. Celé naše tělo je na pravou i levou stranu symetrické a srdce je mírně nalevo. Pokud teda vzít termín "dělat od srdce" doslova, pak levá ruka, spojená s pravou mozkovou hemisférou, je pro určité činnosti správná volba. Naši Předci toto poznání měli a zanechali nám ho.

Poznání našich Předků je zašifrované v pohádkách, mýtech a písních. Co se týče poznání o utužování potenciálu těla, pak především  v uměních orientace a pohybu těla v prostoru, to jest v bojových uměních a v tancích (především těch z bojového umění vycházejících) . Národy  po celém světě si předávali toto umění z generace na generaci a v jednotlivých stylech se odráží dispozice těch kterých národů z různých koutů světa. Afričan z Keni má jiné fyzické, pohybové a dynamické dispozice,  jinak položené těžiště, než Japonec a ten zase jiné než Peruánec. A tomu se přizpůsobují jednotlivé styly. Dnešní bojová umění vycházejí nejvíce ze starých tradic asijských národů. Pátrání po starých bojových stylech a tancích u bílých národů moc výsledků nepřinese. Jedněmi z nejstarších jsou řecký Pankration a skotský Backhold. To jsou ale spíš sportovní disclíny.

A čím byli výjimeční v bitvách gallové, vikingové a jiní slavní válečníci? Vypracovaným svalstvem? Zázračnou zelenou tekutinou podávanou druidy jako u Asterixe a Obelixe?

   Čím zaháněli husité profesionální bojovníky z křížových výprav v plné zbroji na útěk?

Odpověď možná najdeme, podíváme-li se východním směrem. Pokud se totiž podíváme na bojové schopnosti kozáků, zjistíme, že právem patřili k nejobávanějším protivníkům. Jejich schopnosti popisované v legendách působí až nadpřirozeně. A pokud budeme pozorně sledovat způsob, jakým kozáci bojovali a jak se cvičili, pak základním rysem je obourukost. Proto kozáci nepoužívali štít.

Podobný způsob bojového výcviku používali například samurajové. Rozdíly jsou především v práci nohou a celkově je ovládání těla při pohybu v prostoru více intuitivní a přirozené u kozáků. Je to dáno větší uniformitou a disciplínou u asiatů všeobecně a naopak přirozeným důrazem na individuální schopnosti a improvizaci u národů slovanských. Pro nás je navíc přirozené pohybovat se ve vlnách a krouživým způsobem, proto bílá žena, tančící africké tance, založené především na razantních kmitavých pohybech pánve a těla, bude v drtivé většině případů působit jisté rozpaky (v lepším případě). Naopak skupina ugandských žen, tančících Muwogolu, která je pro ně vyjádřením jejich přirozenosti, může zanechat v divákovi nevšední vizuální zážitek.

Umění samurajů je dnes všeobecně považováno za jedno z nejstarších a nejpropracovanějších vůbec. Když "synové Slunce" (označení japonců v ainštině) osidlovali dnešní Japonsko, narazili na původní vyspělou kulturu Ainů, kteří na ostrovech žili dávno před nimi. Japonci s nimi nejenom válčili o území, ale také přebírali jejich kulturu. Ainuové měli dlouhé vlasy, husté vousy, bílou kůži a neměli šikmé oči. Jejich posvátným zvířetem byl medvěd. Původ Ainů není dodnes objasněn, ale sami Japonci je považují za příslušníky bílých euroasijských národů. A zde je možné hledat spojitosti pro podobnost principů bojových škol u samurajů a kozáků. Schopnost asiatů kopírovat je pověstná.

Ainu
Ainu

Umění kozáků se po zváženích různých informací jeví jako jedno z nejstarších na světě a možná i nejstarší vůbec. Ainuové ho mohli přinést na Hokkaido sebou a "synové Slunce"-Japonci mohli principy výcviku převzít a upravit pro svoje dispozice. Ať tak či tak, obě bojové školy vycházejí především z umění používat levou stranu těla stejně jako pravou. A v tom bych hledal skryté poselství našich Předků. Obourucí byli totiž nejspíš i gallové, vikingové, skýti, či husité, a v tom bylo také zřejmě tajemství jejich úspěchů na bojovém poli. Tyto schopnosti postupně ztráceli na významu, úměrně s vývojem střelných zbraní.  U některých kozáckých skupin se ale toto umění dochovalo dodnes.

Samuraj
Samuraj

Pro schopnost užívat obě strany těla stejně, má dnešní věda název: ambidextrie-nevyhraněná lateralita. Jedince s takovýmto "postižením" začneme zpravidla od útlého dětství přizpůsobovat (pomocí různých, dnes už "nenásilných" metod) vyhraněné-pravoruké společnosti. Stejně jako leváky. Přitom existuje pár dobrých důvodů, proč se schopnostem ambidextra-nevyhraněnce, snažit přiblížit. Osobnosti, které zásadním způsobem posunuli hranice ve svých oborech, používali obě ruce (Leonardo da Vinci, Michelangelo, Isaac Newton, Albert Einstein, W. A. Mozart, Jimi Hendrix, Paul McCartney atd.) Naopak argumentace proti této schopnosti,  je velice chatrná. Nejpoužívanější důvody proč přeučovat leváka na praváka jsou:

-levá ruka není uzpůsobená pro psaní

-leváci mají větší problémy s učením a celkově se zařazením do praktického života

Proč je první argument nesmyslný jsem zmínil v předešlé úvaze "Je levá ta pravá?" Co se týče druhého argumentu - samozřejmě má člověk s dominantnější pravou mozkovou hemisférou problém se vzdělávacím systémem, zaměřeným především na rozvoj levé mozkové hemisféry. S tím se potýkal i mladý Einstein.


Da Vinciho Vitruvian
Da Vinciho Vitruvian

                    Jaké jsou další důvody pro oboustranný vývoj člověka?

Například smyslem života se jeví poznání-zkušenost a ke sbírání zkušeností slouží naše tělo. Proto také prožité zkušenosti říkáme "poznání na vlastní kůži" a jenom takové poznání se může stát naší vlastní moudrostí. Vjemy v podobě informací zachytáváme pomocí pěti základních smyslů a nervová soustava pak předává informace do mozku, který ať už s naším vědomím, nebo i bez něj. spouští biochemické či elektromechanické impulsy. Jestli je možné dojít pomocí zraku, chuti, hmatu, čichu a sluchu plného poznání, je velice diskutabilní. V porovnání s našimi kolegy ze zvířecí říše na této planetě, jsme totiž značně omezeni. Například pomocí zraku můžeme mozek ošálit velmi jednoduše.

Jsou horizontální čáry rovnoběžné?
Jsou horizontální čáry rovnoběžné?

Jeden z největších optických klamů máme na očích každý den. Iluze plynulého pohybu ve filmech a videích, kdy 24 statických snímků pohybu nějakého objektu, nasnímaných a poté promítnutých na plátně během jedné sekundy, je pro náš mozek naprosto přesvědčivá. Moucha by na takovou hru neskočila. Ona vidí 24 fotek v rychlém slideshow za jednu vteřinu. Nic víc, nic míň. Ona vidí realitu, náš mozek ne.

Sluchem jsme například schopni zaznamenat informace z frekvenčního pásma přibližně 16 - 20 000 Hz. Nižší než 16 a vyšší než 20000Hz tu jsou a působí na nás, my je ale uchem nezaznamenáme. CD nosiče, schopné zaznamenat frekvence od 5Hz, tyto nízké frekvence (na vhodné reprosoustavě) vysílají. To znamená že zvuky od 5-16Hz které v nahrávce jsou a in-formují nás, my uchem nezaznamenáme. Sloni tyto zvuky slyší.

      Ani čich, hmat a chuť na tom nejsou vzhledem ke smyslům zvířat o mnoho lépe.

Našich pět smyslů se tedy jeví jako dobrý pomocník při poznávání a získávání zkušeností z materiálního světa, celé spektrum podávaných informací ale nepokryjí.


Pro plné poznání a chápání obrazu světa má člověk k dispozici také endokriní žlázu-epifýzu, neboli šišinku mozkovou. V některých kulturách se jí říká "třetí oko" a její symboliku najdeme po celém světě.

Je to jediný nepárový orgán v mozku a produkuje mimo jiné melatonin-spánkový  hormon . Na šišinku mozkovou, jí produkovaný halucinogen Dimethyltriptamin a spojitost její činnosti s centrální nervovou soustavou, se podíváme hned v příštím článku.

Dimethyltriptamin
Dimethyltriptamin

Pokud vezmeme v úvahu, že člověk je sTroj a je sesTrojen ze tří komponentů- TO Tělo, TA Duše, TEN Duch ( katolickou církví upravené na TEN Otec, TEN Syn, a TEN Duch svatý), pak kvalita rezonance s Duchem (spojení S vyšším Vědomím-svědomí) přímo závisí na kvalitě a schopnosti naší antény-těla vyváženě sbírat informace z prostoru okolo nás i v nás samých.

Představme si, že máme na chalupě v horách kvalitní analogové rádio a chceme si poslechnout dobrou hudbu.

V dosahu je silný vysílač...

...a ladíme na svoje oblíbené vysílání.

Nemá velký význam, jak kvalitní technologii vlastní rozhlasová stanice, ani jak kvalitně zaznamenanou hudbu vysílá. Nemá ani význam, jak silný je vysílač v blízkém okolí a jak široké je frekvenční pásmo naší reproduktorové soustavy.

              To vše ztrácí význam, pokud nemáme kvalitní anténu.

Signál bude zkreslený, frekvenčně ořezaný a nestálý. Potenciál naší sebelepší přijímací stanice a reproduktorové soustavy nebude využit.

Tělo (nervová soustava) je vlastně anténa a ta, pokud není vyLADěna, podává do mozku zkreslený signál.


Dalším důvodem pro oboustrannost je fakt, že tělo je také nástrojem pro pohyb našeho vědomí ve fyzickém-hmotném světě, nebo-li je naším přirozeným dopravním prostředkem. Když řídíme auto, oceníme vycentrování podvozku a celkově vyváženou ovladatelnost při manévrování do stran. Proto i zátěž umístíme tak, aby ovladatelnost vozidla zůstala vyvážená na obě strany. Bycikl si také necháme občas vycentrovat, aby dobře a dlouho sloužil. Naše symetrické tělo je třeba také zatěžovat vyváženě. A to s výraznou dominancí jedné ruky nepůjde.



Napadlo mně, že kdybych se pomocí stroje času mohl setkat s naším dávným předkem, třeba kozákem, nejspíš by po seznámení se mnou řekl:

                                             "Synu, Ty jsi vážně nemocný".

S mojí omezenou schopností plnohodnotně ovládat levou ruku (se všemi důsledky, které tato indispozice nese), bych mu musel připadat jako částečně ochrnutý.

Moc, která mi byla přírodou dána, není díky dominantnímu používání jedné strany těla využita v plném rozsahu, a proto by ohodnocení mého stavu dávným předkem bylo naprosto přesné:

                   ne-MOC-ný


Střípky poznání jak pracovat se svým tělem, se dají najít v každé kultuře a ne každé poznání je účinné a vhodné pro potomka předků s bílou barvou kůže. Můžeme najít zajímavé postupy u Číňanů, jihoamerických Indiánů, Indů či Afričanů, ale ty můžeme použít pouze jako doplňek k poznání, které je uzpůsobené pro nás, a to je poznání našich Předků. Jak jsem zmínil na začátku, části těchto vědomostí se dochovaly a díky nim se můžeme vyLADit na schopnost přijímat frekvence, které aktivují informace uložené přímo v nás samých.  A naše tělo (jeho přirozená hybnost), je katalyzátorem k této reakci. Je klíčem.

A protože každé poznání získává na síle teprve vlastní zkušeností (poznání na vlastní kůži), založil jsem si poznámkový video-blok, kde budu zveřejňovat různé postupy, které jsem sám  vyzkoušel a kterým bych chtěl dát nějakou formu. Tento videoblok jsem umístil na Yotube a kanál se jmenuje Vycentrujse.cz. Videa budu postupně přidávat po celý příští rok.

Ďjuri

Přečtěte si jako první, co je nového