Motto  programu "Vycentruj se":                                                                                                                                        Není důležité být lepší než ostatní.       Důležité je být lepším, než jsi byl včera. 

Vycentrujse.cz

Schopnost ovládat obě strany těla je člověku dána od přírody a má zásadní vliv na vývoj osobnosti člověka a správné fungování jeho centrální nervové soustavy. Naše tělo je stvořeno na rovnovážný pohyb a mozek je uzpůsoben pro součinnost obou mozkových hemisfér. Jediným nepárovým orgánem v mozku je epifýza-šišinka mozková a její správná činnost je přímo závislá na vyvážených cyklech přírody (světlo a tma) a vyvážené činnosti pravé a levé strany těla a mozku.

Naše společnost dnes přijala fakt, že pravorukých lidí je drtivá většina za normu. Proč by ale Příroda (Bůh, Vesmír, Stvořitel) dal člověku k dispozici symetrické tělo? Od páteře napravo máme stejně velké kosti, klouby, šlachy a svaly, jako na levé straně. 

                     Naše tělo je očividně uzpůsobeno na vyvážený pohyb.

                                      A náš mozek na vyváženou aktivitu.

Na obrázku dole je tzv. motorický homunkulus, neboli obrazové znázornění člověka, jak by proporčně vypadal kdyby jeho části těla byly úměrné objemu mozkové kůry zodpovědné za řízení té které části lidského těla. Z obrázku vyplývá, že největší část mozku zabírají ruce a jazyk, poté chodidla ,rty atd. Je zřejmé, že motorika dlaní a prstů je pro kondici obou mozkových hemisfér nesmírně důležitá. Stejně jako hybnost jazyka a rtů, tzn. řeč, smích a zpěv. Takto by ale vypadal motorický homunkulus v ideálním případě, neboli u člověka, který má obě ruce stejně šikovné. Třeba Leonarda DaVinciho nebo Jimmyho Hendrixe.

U většiny dnešní populace, která je systémově vedena k výběru jedné strany těla jako dominantní (vyhraněná lateralita), by motorický homunkulus vypadal asi takto ( v tomto případě motorický humunkulus pravorukého člověka). A protože všechno (a v těle člověka to platí obzvlášť) je propojené a funguje jako celek, pak stupeň deformace motorického homunkula by v případě jednostranně založeného člověka byl mnohem bizarnější.

Záleží samozřejmě na tom, jestli je lateralita plně jednostranná, či tzv. zkřížená, kdy je u jednoho člověka dominantní levá ruka a zároveň pravé oko, ucho či noha. Zde je ale potřeba ještě zohlednit veličinu takzvaných přeučených leváků, která může dosavadním přístupem k určování laterality řádně zatočit.       

                                                               K tomu se ještě vrátíme později.

Pokud používáme část těla na jedné straně méně, snižujeme aktivitu neuronů v odpovídající části mozku, což logicky vede k zakrnění té které části mozku-těla, a tím ke snížení potenciálu člověka. Dnes je již vědecky doloženo, že výše inteligence není úměrná velikosti mozku (jak se ještě nedávno předpokládalo), ale závisí od četnosti neuronových aktivit v mozku. Člověk má při narození k dispozici  cca. 100 miliard neuronů. Neurony spolu komunikují vytvářením spojů - synaptických štěrbin a při narození je počet těchto synapsí minimální. Každá nervová buňka může vytvořit až 15 000 synaptických spojení a k jejich vytváření dochází informační stimulací z vnějšího světa a také mechanickou činností těla, tedy pohybem. Ten kdo používá slabší ruku častěji při manuální činnosti má nejenom aktivnější a tím bystřejší mozek. Důsledkem mechanické činnosti obou rukou dochází k vyrovnání činnosti obou mozkových hemisfér a člověk získává schopnost "vidět" souvislosti, které s jednostranným používáním mozku vidět jednoduše nelze.

                  Toto tvrzení dokládá i vzorek osobností na dalším obrázku.

Prvním společným znakem pro tyto osobnosti je větší či menší schopnost používání obou stran těla. U některých je schopnost ovládat obě strany stejná a tomu se říká ambidextrie, neboli nevyhraněná lateralita.

Druhým společným znakem je zásadní stopa v dějinách lidstva, kterou zanechali tyto osobnosti ve svých oborech. Je obecně známý fakt, že mezi osobnostmi úspěšnými v uměleckých, vědeckých či sportovních oborech je procentní zastoupení levorukých mnohem vyšší, než je celkový podíl levorukých ve společnosti.

Vzhledem k tomu, že levorucí mají k používání pravé ruky mnohem blíž, než pravorucí k používání levé, můžeme z toho usuzovat, že používání obou rukou je pro rozvoj osobnosti člověka a jeho potenciálu (talentů) zcela zásadní.

Ambidextři a leváci (díky většímu zapojení obou rukou) mají mnohem větší možnost vyvíjet své přirozené vlohy a talenty.

                           Důkazy máme všichni přímo před nosem.

Kolik najdeme v historii výraznějších muzikantů než byl Mozart, Paganini, Bach, Beethoven, Hendrix či Paul McCartney? Kolik existovalo zásadnějších vědců než  Einstein, Tesla, Newton či Pavlov? Nesla naše planeta velké množství významnějších umělců než DaVinci, Michelangelo, van Gogh či Piccaso? Znáte lepšího šachistu než byl Garri Kasparov? A co fotbal - Pelé, Maradona, Messi?

Tímto seznam osobností ale zdaleka nekončí. Můžeme pokračovat jmény jako Friedrich Nietzsche, Marie Curie,  Sergej Prokofjev, Sergej Rachmaninov, Giuseppe Verdi, Ringo Starr, Tony Iommi, Phil Collins, David Bowie, Kurt Cobain, Woody Allen, Fred Astaire, Charles Chaplin, Robert De Niro, Steve McQueen, Robert Redford, J. W. Goethe, Franz Kafka, Mark Twain, Hans Christian Andersen, Ludvík XVI., královna Viktorie, Thomas Jefferson, Harry S. Truman, George Bush, Bill Clinton, princ Charles, Hugo Chávez, Barack Obama,Bill Gates, Henry Ford, Valentino Rossi, Ayrton Senna  a mnoho a mnoho dalších.

Všichni máme přímo před očima, jaký dopad má "obourukost" a s tím spojená větší součinnost hemisfér na potenciál člověka. Obourukost a používání obou hemisfér z vás neudělá génia, pokud nemáte geniální potenciál. Prostě jenom maximalizuje váš potenciál pro Vaší životní cestu. A to není zrovna málo.

Přesto, anebo možná právě proto, bylo kolem leváctví v historii vždy dost vzruchu. Od pronásledování  a fyzické likvidace křesťanskou církví (levorucí byli dle církve posedlí ďáblem) až po násilné přeučování leváků od dob zavedení všeobecné vzdělávací  povinnosti  Marií Terezií. Pro leváky nastaly lepší časy teprve v roce 1967, kdy bylo  přeučování leváků ukončeno.

Stigma leváka, jako něčeho "nepravého", ovšem zůstává i přes tolerantní přístup společnosti dodnes. Dílem za to může  předsudek, že leváctví je anomálie a fakt, že leváků je jenom 10 až 15%. Toto číslo je ovšem dost nepřesné. Pokud se podíváme na množství nepravých praváků (v útlém dětství přeučených leváků), tak se podíl leváků ve společnosti zásadním způsobem zvýší. Nepraví praváci většinou nemají ani tušení, že jsou od přírody leváci a teprve po odhalení tohoto faktu jim postupně docházejí některé souvislosti jejich života. Na určení laterality existují různé odborné testy a příslušné instituce si je většinou chrání jako svoje know-how. 

Vedle různých způsobů testování laterality existuje hned několik teorií, čím je leváctví zapříčiněno. Existuje teorie o genetickém přenosu, existuje teorie o stresové zátěži matky v těhotenství či během porodu (opět negativní princip v leváctví), nebo také jedna z posledních teorií o hormonálních příčinách. Ani jedna z těchto teorií však nebyla dodnes prokázána.

Častými argumenty proti leváctví jsou:

za prvé - náročnější adaptace leváků ve společnosti

za druhé -  problémy se psaním levou rukou ve směru zleva doprava.

První argument je zcela pochopitelný. Svět je uzpůsoben pro praváky a levák je někdo, s kým se moc nepočítalo. Přestože je dnes již tolerován a  pomůcky a nástroje pro leváky jsou již součástí trhu, tak v každé školní třídě po vyzvání žáků k přihlášení se k pravorukým či levorukým  je  cítit pocit jisté "nedokonalosti" a "jinakosti"  u výrazné menšiny levorukých.

S druhým argumentem je to trochu složitější. V minulosti se psalo zleva doprava, zprava doleva, shora dolů a také stylem cik cak ( 1. řádek zleva doprava, 2.řádek zprava doleva atd.). Psaní zleva doprava se zavedlo ve starověkém Řecku, kde se vycházelo z fénického písma, které se ovšem psalo zprava doleva.  Psaní zleva doprava převzala z řeckého písma i nově vznikající latinka a expanzí Římské říše a poté expanzí moci Vatikánu se šířilo i toto písmo s jeho způsobem zápisu. Pro leváka je ovšem tento směr psaní zcela nevhodný a nepřirozený. Levák by přirozeně psal zprava doleva a to zrcadlově. Takhle psal i Leonardo Da Vinci - pravou rukou zleva doprava a levou rukou zrcadlově zprava doleva. Pokud malý levák "neumí" nakreslit pravidelný kruh, po změně směru vedení křivky se mu to zpravidla snadno podaří.

POKUD BY NÁŠ MOZEK PRAVIDELNĚ ČETL I PÍSMO NAPSANÉ ZRCADLOVĚ ZPRAVA DOLEVA, JEHO SCHOPNOSTI BY SE VÝRAZNĚ ZLEPŠILY DÍKY NOVÝM SYNAPTICKÝM SPOJENÍM V PROTILEHLÉ MOZKOVÉ HEMISFÉŘE.

Dovolíme si nabídnout také jednu teorii, podpořenou osobní zkušeností, zkušeností z dětských tvořivých dílen a v neposlední řadě selským rozumem. Dítě, které od prvních okamžiků svého života sleduje své dva největší vzory-rodiče a nasává všechny informace o světě kolem sebe jako houba, se přirozeně snaží  své rodiče napodobovat. Pokud oba rodiče (nebo jenom matka) jsou praváci, pak i když dítě bude přirozený levák, může začít napodobovat rodiče, obzvlášť pokud mu podávají hračky, potravu atd. pravou rukou. Z přirozeně rozených leváků se pak pouhá část prosadí jako levák i ve společnosti rodičů - praváků a zbytek se nám pak jeví jako nevyhranění nebo rovnou "praváci".

Pro určení přirozené laterality rukou se nám zatím spolehlivě osvědčil jednoduchý test. Složte ruce jako na obrázku níže. Pokud máte pravý palec nahoře jste přirozený pravák. Pokud máte nahoře levý palec, pak jste od přírody levák, přestože používáte výhradně pravou ruku (přeučený levák - nepravý pravák).

Na stránkách Vycentrujse.cz se budeme zabývat tématem pravé a levé strany i nadále a zároveň nabízíme možnost cvičit motoriku rukou pomocí tradičních, funkčních a zábavných pomůcek z různých koutů světa jako jsou Begleri, Kumihimo, Kashaka, tréninkový Balisong, Kendama (v naší upravené verzi jako Prohazovačka), Daruma Otoshi (Viking), Kalimba a další. Tyto hry a pomůcky jsou vhodné pro děti i dospělé protože posilují  a znovu zapojují neuronové spoje, oslabené omezeným používáním těch kterých částí rukou. Vycházíme z poznatků starých kultur, z poznatků současné vědy, z odkazu učenců bádajících v tomto směru dnes i v době nedávno minulé a také z vlastního bádání v tomto směru, osobní zkušenosti a selského rozumu.

Základem celého programu jsou ovšem aktivity, které nevyžadují žádné investice a které můžeme zakomponovat do našich každodenních činností. K tomu postačí dvě základní pravidla na kterých můžeme postavit solidní základ. První zní:

                               Zujte boty kdykoliv a kdekoliv to je možné.

Uvolněním nohou z pevných bot s tvrdou podrážkou obnovíme přirozenou pružnost svalů a šlach chodidla, což povede k obnovení plnné funkčnosti  proprioceptivních receptorů, které jsou ve svalech a šlachách uloženy. Ty odesílají do mozku důležité informace, mimo jiné také o poloze té které končetiny. Obnovením citlivosti proprioceptivních receptorů chodidla můžeme sami odhalit a ( i podvědomě) napravit některé špatné návyky při chůzi, jako třeba vybočené chodidlo. Za drtivou většinu neduhů chodidla jsou zodpovědné pevné boty, do kterých "zavíráme" nohy od útlého dětství jako do sádry. Svaly a šlachy chodidla  taky stejně jako v sádrovém obvazu ochabují. Od chodidel a nohou, jako základu držení lidského těla, pak závisí správné postavení pánve, páteře a celého těla. A to má významný vliv na centrální nervovou soustavu a její správnou funkčnost.

                                                                   Druhé pravidlo zní:

                        Střídejte obě ruce při každodenních činnostech.

Jakékoli jednostranné zatěžování těla přináší v dlouhodobém horizontu negativní dopady na náš psycho-somatický stav. Zapojením druhé, méně používané ruky, do každodenních činností tak kompenzujeme negativní dopady jednostranného používání těla například v práci, či při z tohoto hlediska nevhodném druhu sportu. Druhou rukou můžeme odemykat, česat se, čistit si zuby, malovat, otevírat dveře, šroubovat, nést tašku, zalít čaj či psát na telefonu zprávu. Tím, že zapojíme naší slabší ruku do našeho života, dojdeme postupně ke zjištění, že je mnohem šikovnější, než jsme si mysleli.

Už jenom tyto dvě pravidla významně ovlivní náš vnitřní energo-informační systém, což přinese své výsledky. Pokud přidáme ještě velmi starý a velmi účinný cvik, kterým Vřeteno je, můžeme výsledky těchto aktivit pocítit velmi brzy. Podrobnější informace o cviku a účincích jsou uvedeny na blogu v článku Vřeteno.

Cílem programu Vycentrujse.cz je pak vyvážený rozvoj pravé a levé strany našeho těla a mozku, které jsou v našem duálním světě odrazem dvou základních sil - jin a jang, tma a světlo, žena a muž. Spojením těchto dvou energií dochází ke vzniku nové mohutné energie, která není součtem, ale násobkem obou a její mohutnost a síla závisí na kvalitě a síle spojení obou protilehlých sil.

                   Spojením dvou po-HLAVNÍCH sil, dostáváme sílu HLAVNÍ.

Tradiční a zároveň dostupnou pomůckou pro rozvoj obou stran těla pohybem je hůl, která zlepšuje cit pro orientaci těla v prostoru a trénuje jemnou i hrubou motoriku vyváženým a přirozeným způsobem. Ovládnutí malé, střední a velké hole dává navíc člověku schopnost využití běžně dostupných předmětů ve svém okolí k sebeobraně své i svých bližních v případě nutnosti. Schopnost ovládat hůl, byla v časech minulých povinností každého chlapce a muže.